Našim cílem je šířit informace o rodičovství tam, kde je to potřeba. Tvoříme místo pro rodiče, kde se mohou vypovídat a nebude je nikdo soudit. Místo, kam se můžete přijít pobavit se i poplakat si. Místo, kde se na vás nikdo nebude špatně dívat jen proto, že něco děláte jinak nebo vám něco nejde.
Nechceme nikomu říkat, jak co dělat má nebo nemá, chceme vám ukázat, že nejdůležitější článek ve výchově svých dětí jste vy a vaše dítě nikdo jiný. To co říkají druzí, není vůbec důležité. Nenechte se ovlivňovat okolím jen proto, že oni mají své domněnky. Pokud slyšíte hlas svého srdce a znáte svou vlastní hranici, pak je každá rada třetího zbytečná.
Spousty rodičů hledá návod, jak vychovat úspěšné dítě, jak na dítě, jak naučit dítě, jak donutit dítě poslouchat apod. Zkusili jste, ale někdy hledat jak jednat S DÍTĚTEM? Zeptali jste se někdy svého dítěte, jaký má názor? Berete své dítě jako dítě nebo ho berete jako sobě rovného?
Napadá mě ještě jedna otázka: Proč máme vsugerováno, že dětem se nevěří? Ve většině případů jsem na tuto otázku dostala odpověď: Protože, ony jsou ještě moc malé na to, aby tohle mohly pochopit. Ano jsou malé, ale mají mozek a vlastně mají všechny orgány a vybavení jako dospělí.
Jen jejich mozek nemá prozatímní zkušenosti, proto se dostáváte do sporu, proto vaše dítě neposlouchá, proto je neposedné apod. V Kouzelné výchově se snažíme všechny tyto nejasnosti vysvětlit a ukázat v příkladech.
Jak na změny ve zkratce?
Určitě to není první informace, kterou dostáváte o komunikaci s dětmi, a možná vám to pořád nefunguje. Zkuste to nějak takto:
SITUACE: Dítě nechce odejít z hřiště, herny - vždy se vzteká
Příprava na řešení:
Ještě než na hřiště dojdeme, seznámím dítě s tím, že z něj také musíme odejít
Řeknu, že by bylo fajn, kdyby to šlo v klidu
Navrhnu, že dítě mohu na odchod připravit – mluvím o tom, nastavím budík, připomenu, apod.
Většinou se o tom bavíme cestou na hřiště. A i když ještě syn neměl pojem o čase, říkala jsem mu na jak dlouho do herny nebo na hřiště jdeme.
Řešení:
Připomenu, že budeme muset taky jít domů a že ho tedy upozorním budíkem
Hlídám si čas, a když vím, že zbývá posledních 15 minut, jdu to dítěti oznámit
Nastavím budík na 15 min (vždy si dávám svou rezervu 10 min, pro nečekané události)
Budík zvoní - dítě nereaguje - přijdu připomenu, že je čas jít
Dítě vzdoruje - řeknu, že jsem jej na to upozornila a bohužel teď už je čas jít, takže se jde
Dítě vzdoruje, křičí - neřeším okolí, dítě obejmu (ne vždy, někdy si jen potřebuje prožít emoci) a uznám jeho vztek. Zopakuji, že čas, který jsme zde mohli být, uběhl a poprosím dítě o spolupráci
Dítě vzdoruje, vzteká se, mlátí sebou o zem - řeknu, že chápu jeho vztek, ale čas který jsme tu mohli být, již uběhl a musíme odejít. - Stále jsem vedení já rodič – dítě neuplácím, ale oznamuji, že jinak to momentálně nejde
Vždy se snažím působit klidně, protože mým vztekem jeho vztek ještě zdvojnásobím a pak už se s dítětem jedná opravdu velmi těžko. Když se dítě dostane do takzvaného amoku, pak musíte vydržet, než si jej prožije. Některým pomáhá velmi silné objetí, jiným pomůže, když je chvíli necháte být. Někdy se na situace a věci díváme jako rodiče tak složitě a zbytečně si je komplikujeme.
Magazín, poradna pro rodiče, ebooky: www.cestakpochopeni.cz
Facebook skupina: https://www.facebook.com/cestakpochopeni/
E-mail: [email protected]
Osobní e-mail: [email protected]
