30/03/2026
Nejnovější rozhovor ze źampašského občasníku, jako malé rozloučení s milovanym místem❣️Ale nebojte v Žambéru je mi už taky dobře ✌️
Šperky a osobnosti žen
Když tvůrce šperků dokáže přesně vystihnout osobnost a krásu ženy, která je nosí, vzniká téměř nerozlučné přátelství.
Rádi bychom vám představili Ivetu Pospíšilovou Strnadovou – talentovanou návrhářku a tvůrkyni originálních šperků, ale také dobrodruha a otevřeného člověka, který citlivě vnímá hudební i kulturní svět kolem sebe.
Iveto, kam směřují tvoje šperky? Kdo je kupuje a nosí? Jaké jsou tvé zákaznice? A je za všemi těmi kameny a vzácnými kovy i nějaký další rozměr – něco víc?
Přála bych si, aby moje šperky s citem doplňovaly už zralou osobnost ženy, která je nosí, případně aby podpořily její přirozenou krásu.
Mám dvě větší skupiny zákaznic.
Tou první jsou mí dlouholetí známí, kteří mi dají důvěru a často mi dovolí navrhnout šperk přímo na míru. Nejčastěji jsou to nerozhodní muži – manželé nebo partneři kamarádek. U nich většinou není problém odhadnout, co která žena potřebuje. Někdy jde i o někoho dalšího, kdo chce překvapit originálním dárkem. V takovém případě se můžeme domluvit třeba na dodání fotografie ženy, pro kterou je šperk určený, abych se zorientovala – zda jí sluší spíše teplé nebo studené odstíny, jestli je sportovní, minimalistický typ a podobně.
Občas také nenápadně pánům pomohu, když si všimnu, že jejich partnerka „olajkovala“ určitý šperk na Facebooku.
Druhou velkou skupinou jsou ženy, které už vědí, co chtějí, a dokážou i z fotografie poznat, co jim bude slušet. Tyto zákaznice si mě většinou našly na internetu nebo mě potkaly osobně na některém z designových trhů. Pokud je osloví moje neokázalá a originální tvorba, často se z nich stanou stálé zákaznice – a k mé velké radosti se ozývají i několikrát do roka.
Pokud jde o další rozměr mé práce, velmi dbám na to, abych při výrobě nových šperků byla v duševní pohodě a klidu. (Ostatně důkazem je i poslední půlrok, kdy jsem vlastně nic nového nevytvořila 😊.)
Minerály, které používám, si po nákupu vždy očistím v mořské soli a nabijí se na slunci – někdy se mi podaří i měsíční svit. Pak už stačí kameny rozložit kolem sebe v dílně a ony si samy začnou „říkat“.
Někdy to připomíná stavebnici: určitý tvar chce doplnit barevným kamenem, ten si žádá další minerál… a šperk postupně vzniká.
Kdy a kde to všechno začalo?
První myšlenka, že bych se chtěla stát zlatnicí, se objevila už na základní škole. Tehdejší pedagogicko-psychologická poradkyně však rodičům oznámila, že bych nezvládla přijímací zkoušky na tehdejší šperkařskou školu v Turnově – a to i přesto, že jsem od druhé třídy úspěšně navštěvovala místní ZUŠ.
Nakonec jsme se rozhodli, že půjdu na ekonomickou školu do nedaleké Chocně. Hned po prvním pracovním pohovoru do kanceláře mi ale došlo, že to není nic pro mě. Znovu jsem si uvědomila, že se chci živit rukama.
Byly prázdniny, a tak jsem šla na brigádu do tehdejšího hotelu Praha v Ústí nad Orlicí. Asi po měsíci jsem v místních novinách objevila inzerát zlatnice Jany Salabové, která hledala někoho na vyučení nebo zaučení. Psal se rok 1994 a bylo potřeba naskočit do rychle rozjetého vlaku soukromého podnikání.
Jana byla zároveň moje učitelka z již zmíněné ZUŠ, takže jsme se rychle domluvily. Začínala jsem rovnou v dílně – učila jsem se letovat, pilovat, tvarovat, a to přímo při výrobě. Bylo to okouzlující.
Opravy šperků jsou vlastně udržováním kondice – cvičením trpělivosti, přesnosti a důslednosti. Mnohem víc mě ale vždy přitahovalo navrhování vlastních šperků. Začínala jsem samozřejmě originály pro sebe. Pamatuji si, že jsem si vyráběla náušnice z dřevěné stavebnice – geometrické tvary jsem navrtávala a spojovala stříbrnými drátky.
Tehdejší vzory prstenů pro mě byly jen nudné lístečky s rytinou.
Asi po pěti letech jsem se rozhodla z dílny odejít a začít podnikat jako OSVČ. Moje první dílna byla v hylvátském pivovaru.
Opravy zlatých a stříbrných šperků dělám dodnes, stejně jako zakázkovou výrobu z dodaného zlata nebo různé úpravy a předělávky. Nejdůležitější je pro mě ale tvorba – živelná tvorba, při které člověk zapomene na čas. Někdy vytvořím i šperk, který mi osobně úplně nesedí, ale i ten si nakonec najde svou spokojenou majitelku.
Největší radost mi dělá pohled na ženu, které můj šperk dokonale sedne a podtrhne její celkovou krásu.
Jaký je tvůj pohled na krásu žen? Co komu sluší? A sděluje nositelka prostřednictvím šperků něco svému okolí?
Musím začít tím, že české ženy se často bojí nosit výraznější šperky. Kdykoliv jsem v zahraničí, fascinují mě odvážné kreace tamních žen. A vlastně je to podobné i s oblečením – nikdy jsem to úplně nepochopila 😊.
Někdy stačí úplná klasika, třeba obyčejné tričko, ale když ho doplníte výrazným náhrdelníkem, teprve tehdy to dostane šmrnc.
Po letech zkušeností s ženami z různých profesí i sociálních prostředí vím, že jsou často zbytečně skromné nebo nemají odvahu zkusit něco nového. Snažím se je k té odvaze jemně ponoukat – a myslím, že se mi to v poslední době docela daří. Určitě v tom hraje roli i věková skupina, pro kterou nejčastěji tvořím. Ve středním věku už má většina žen jasno a ví, co chce.
Vážení sousedé,
protože tento článek není určen pouze do žampašského občasníku, dovolím si připojit i konkrétní kontakt.
Pokud byste kdykoliv chtěli nebo potřebovali něco vyrobit či opravit, ráda vám vyhovím.
📞 tel.: 775 365 581
✉️ e-mail: [email protected]
📘 Facebook: Šperk Genaro
🌐 Fler: www.fler.cz/genaro
